Náročná fotografická disciplína
Fotografování čtyřnohých miláčků se může občas stát velmi náročnou disciplínou. Určitě existují mnohé náročnější druhy fotografie, ale oproti krajině či nějakého zátiší, hry světla apod. se tu setkáváme s dalším živým tvorem, který nejen že občas neposedí, ale také se s ním i hůře domlouvá fotografický a kompoziční záměr celé fotografie. Samozřejmě podobné situace mohou nastávat i v případě malých dětí, kolikrát může být i takové focení náročnější než smečka pejsků.
Zásady a příprava
Důležité je, aby se pejsek – případně jiné zvířátko, ale budu zde psát o pejscích, jelikož jsou nejčastěji focenými domácími mazlíčky – se cítil příjemně a fotografování samotné bral jako zábavu a zbytečně ho to nestresovalo.
Musí to být zábava a ne stres
Mnoho pejsků vůbec nechápe, co se po nich chce. Může se Vám stát, že pejsek znervozní, znejistí a už z toho žádný hezký obrázek nedostanete. Důležité tedy je, abys se pejsek cítil dobře a užíval si focení, protože se to pak promítne na konečných snímcích.
Výběr správného prostředí
Každý pejsek je jiný, a proto neexistuje jednoznačný návod pro každého pejska. Někteří psíci mají problém se uvolnit. Proto nejraději volím pro focení nějakou louku, lesík, zahradu nebo případně domácí prostředí, aby se pejsek cítí dobře.
Odměny a pamlsky
Základem je také vědět, co rád pejsek mlsá a čím ho tedy můžete odměnit. Nejlepší je mít dostatečnou zásobu takových pamlsků. Důležité také je, abyste ho nepřekrmili hned v úvodu nebo před focením. Pár pamlsků pro kamarádství nebo pro navnadění, ale není dobré ho přecpat, protože se může spát, že pamlsků bude na pejska moc a v průběhu focení o ně přestane mít zájem.
Jeden vs. smečka
A rozhodně platí, že čím větší smečka, tím náročnější focení. Fotit už jen dva pejsky je o dost náročnější než fotit jednoho. Náročnost nestoupá postupně, ale dalo by se říct exponenciálně. Je velice náročné udržet v klidu a zároveň udržet pozornost více pejsků najednou. Třeba tři pejsci nebo více štěňátek je už opravdu disciplína, kterou bych začátečníkům rozhodně nedoporučovala. Pokud nechcete fotit jen nějaké momentky, které jsou samozřejmě taky krásné, ale chcete mít na fotografii všechny pejsky najednou v nějaké hezké pozici a už vůbec nemluvím o inscenované fotografii s rekvizitami, kdy chcete, aby pejsci všichni koukali stejným směrem – nejlépe na fotografa, a pokud možno disciplinovaně seděli, leželi nebo zůstali v zamýšlené kompozičně dokonalé póze a přitom neschodili slušivý klobouček ze své hlavy nebo hlavy svého psího kolegy.
Fotomontáž? Ano či ne?
Je velice těžké udržet pozornost všech pejsků a zajistit tak jeden „dokonalý“ snímek – kolikrát se v tuto chvíli mnoho fotografů přiklání spíše k jednoduchým montážím, kdy vyberou nejlepší fotografii, kde většina pejsků odpovídá představě a třeba jeden či dva pejskové se třeba olíznou či otočí hlavu a tak dále, a jejich hlavy – či celé tělo se nahradí z jiné fotografie. Tyto zásahy mohou být opravdu minimální, ale také mohou být i složité pro věrohodný a realistický výsledek finální montáže. Určitě to není žádná ostuda, jelikož vyfotit větší smečku může být opravdu obtížné, možná v některých případech bych řekla i nemožné a proto se za tento druh zpracování psích fotek rozhodně nestyďte.
Pokud fotíte třeba na kalendář, tak byste měli určitě vzítt v potaz, jestli fotíte pro kalendář na výšku nebo na šířku. U focení si to člověk vůbec nemusí uvědomit a fotit, jak se mu to zrovna líbí a hodí, ale v postprodukci zjistíte, že je třeba kompozice pro daný formát nevhodná. Pak se to těžko dohání. Takže pokud fotíte pro nějaký určitý účel, určitě je lepší to vědět dopředu a připravovat kompozici na příslušný formát než pak ořezávat nebo případně „doplňovat“ v postprodukci.
Technické rady
Pejskové málokdy jsou jako sochy vytesané z kamene, tedy s dlouhým časem určitě nic moc nepořídíte. Minimum je asi 1/125, ale to očekáváme opravdu poslušně sedícího pejska. Doporučuji určitě čas kratší. Mnoho začátečníků si tyto chyby při focení pohyblivých předmětů – v tomto případě hafanů neuvědomují a pak mají po celém dni a dlouhých procházkách všechny fotky rozmazané.
Rychlost závěrky, světelnost objektivu, dosvítit scénu a pozor na ISO
Samozřejmě dost záleží na Vašem vybavení, ale doporučuji čas třeba 1/250 a kratší – klidně 1/1000 pokud jde, tady už ale spousta fotografů narazí za nižší světelných podmínek na limity svého vybavení, vzhledem k tomu, že nemají tak světelný objektiv, musejí dohánět expozici fotografie hodnotou ISO. To ale bohužel degraduje fotografii přidáním digitálního šumu. Každý fotograf si tedy musí podle svého vybavení umět říct, jaká hodnota šumu je pro něj přípustná. Kolik ISO jeho přístroj zvládne, aby byla fotografie stále „koukatelná“, jakou chci nastavit hloubku ostrosti, případně jestli je možné si v interiéru něčím přisvítit – ať už něčím co je při ruce nebo i přídavným bleskem, ale s ním opravdu na zvířátka opatrně.
